Deváťáci v Terezíně

Ve středu 4. 3. se deváťáci vypravili na exkurzi do Terezína. Jak na ně místo zapůsobilo?

„To město mě zaujalo ze všech stran… Nejvíce asi informace, že na pokoji mohlo být kolem 500 lidí… A taky, že část Terezína uzavřeli do karantény kvůli nemoci. Zdravý lidi společně s nemocnýma..“

„V dnešní době je těžké si jenom představit, že v Malé pevnosti v jedné místnosti spalo 400 – 600 lidí.“

„Uvědomila jsem si, jak těžké to pro Židy muselo být – například sprchování, spaní, namačkání v celách s kbelíkem místo záchodu..“

„Lidi v té době hodně trpěli ve srovnání s dnešní dobou.“

„Nádherná stavba, ale zlé činy.“

„Sice už po tolika letech z toho místa nebylo cítit to utrpení a smrt, ale z toho, co vím, si to dokážu hodně dobře představit.“

„Byla to velká pevnost… A je to divný, jak to město teď působí.“

„Bylo to divné, hlavně v tom tunelu divný chládek po zádech. V krematoriu jsem cítil, že tam nejsme sami.“

„Přišlo mi zajímavé, jak na zeď byly napsána jména všech zemřelých dětí…“

„Bylo těžký si uvědomit, že jsem stál v místě, kde lidi ve stoje spali…“

„Nemohl bych bydlet ve městě, kde je víc hrobů, než samotných baráků, ještě když vím, co se tu odehrálo…“

„Zvláštně působily umývárky v Malé pevnosti. Celkem byla děsivá představa, že bych tam mohl skončit z jakéhokoliv důvodu a v těch zrcadlech bych viděl, jak umírám.“

Žáci 9. třídy a Radomil Jindra