Zdravotnický kroužek

Jak to bylo (o zdravotnickém kroužku)

Poprvé jsme se sešli ve čtvrtek 4. října 2007. Byli jsme tři, ale začali jsme. Příště jsme se sešli v jiném složení a mohli jsme začít znovu. Začínali jsme víc než měsíc, protože pořád někdo končil a někdo jiný přišel. Potom jsem si řekla dost. Jestli nechceme pořád začínat, musíme dál, jinak děvčata ztratí zájem, noví se to doučí. Poslední přírůstek jsme měli v únoru, ale děvčata byla velmi šikovná, a brzy nebylo poznat, že začala nedávno. Stále jsme se scházeli jedenkrát týdně a připravovali jsme se k vyvrcholení  – oblastnímu kolu soutěže hlídek mladých zdravotníků. Před soutěží jsme chodili na OS ČČK, kde nám p. Preclík a p. Hodoval pomáhali s přípravou na soutěž. Vůbec nám to nešlo, jako bychom měli svázané ruce.  A proto znovu: buď u nás ve škole nebo na ČČK a každý den. Někdy jsem měla pocit, že čím víc trénujeme, tím hůř. Začínala jsem i uvažovat o tom postavit jen jednu hlídku, ale to mi úspěšně p. Preclík rozmluvil. Rozhodnuto: budeme mít dvě soutěžní hlídky, naše řady doplní studenti gymnázia.

Středa 7. května – oblastní kolo soutěže hlídek mladých zdravotníků. Máme dvě hlídky první…Lukáš Franz, Kateřina Kubešová, Valentýna Boňková, Nikola Vaňková a Monika Motlová, druhá: Zuzana Zapletalová, Dana Doskočilová, Lucie Rybková, Denisa Koutná a Veronika Dvořáčková. První hlídku doprovází p. Jiráská, já jdu s druhou. Prostě jsou to samí nováčci a chci je vidět v akci. I chybami se člověk učí.

První soutěžní disciplína a  nula trestných bodů. Děvčata mají radost. Druhá soutěžní disciplína. Úraz na schodech: podezření na poranění páteře zvládli celkem dobře, poraněný kotník dopadl hůř – byl ošetřen bez prohlédnutí. Nesoutěžní poznávání bylin dopadlo také dobře. Další soutěžní disciplína, a zase tak na půl: střep v ráně jsme cvičili, poleptání kyselinou jen teoreticky. Nesoutěžní úkoly z bezpečnosti  na silnici jsme zvládli, soutěžní přenos raněných také. Máme před sebou poslední soutěžní disciplínu: resuscitaci. Je těžká, bohužel dostáváme dost trestných bodů. A slavnostní  vyhlášení výsledků. V duchu jásám, nejsme poslední. Jedna hlídka obhájila první místo a postupuje do krajského kola, a nováčci skončili pátí (z deseti).

A začínáme znovu. Příprava do dalšího kola. Scházíme se i u nás ve škole, ale není to ono. Potřebujeme se  sehrát s druhou částí hlídky – studenty gymnázia. Scházíme se podle možností na ČČK, ale prakticky nikdy ne v celém složení.

Středa 21. května – regionální kolo soutěže hlídek mladých zdravotníků – Pardubice.

Začínáme nesoutěžními disciplínami, potom první soutěžní, a je to šok. Bohužel nestíháme, ale způsob hodnocení nás všechny naprosto rozhodil. Zatím se nám nikdy nestalo, že by na nás někdo při hodnocení křičel. Odcházíme smutně, naprosto bez nálady. Někdo řekl něco o skončení a já nenacházím slovo k povzbuzení. (Jediné co mě napadne je, že by pes od nás kůrku nevzal). Další soutěžní disciplína: transport – ruce dělají mechanicky, co mají, srdce nespolupracuje. A hodnocení. Ale to je způsob, který známe: pochválí, i vytkne nedostatky. Odcházíme se sedmi trestnými body (ze dvaceti, je to dost), ale to jednání nám dodalo síly. Nevzdáváme to. Další soutěžní disciplíny, nevzdáváme se, bojujeme. A opět ukončení soutěže.  Organizátor vyhlašuje jen první tři družstva. Výborně, jsme druzí, to jsme opravdu po první soutěžní disciplíně nečekali.

Jarmila Šamánková